Netroufám si hned na začátku říci, že se jedná o chvilkové období či o "dospění" do zodpovědnosti. Je to jen chvilkový záchvat nebo dlouhodobá iluze, že tak se zdá být všechno krásnější?
Najednou jsem dostala chuť dělat věci hned a pořádně, což ke mně vlastně vubec nesedí. Možná jsem prostě dostal chuť malinko pozměnit svůj život, aby byl taky trochu vážený.
Už mě nebaví, dělat ze sebe pitomovu, či trapně vtipnou. Proč prostě jednou nebýt ta, která má přece jenom něco v hlavě srovnaný... Ale o to tu jde, pak se najde chvíle, kdy vlastně zjistím a zklamu samu sebe, že vevnitř mě vlastně pořád vládne chaos. Nevědět co vlastně
chci je mi v poslední době až moc známé...
Potkala mě kamarádka, která vlastně kamarádkou není. Trápí mě den co den, i když už jsem udělala pár krůčků k tomu, jak před ní zabouchnout dveře. Žárlivost je důkaz toho, že někoho opravdu milujeme a nechceme o něho přijít. Ale do jaké míry má žárlivost toto obhájení a kdy se z toho stává vlastně zlo?...
Ptám se na tuto otázku víc jak měsíc a stále tápám v kupě odpovědi. Mezitím mi mé chvíle radostně kazí a nutí mě to hledat podměty, které vlastně vůbec neexistují. Ničím mezi NÍM a mnou pouto důvěry, ač nechtěně...
A co škola? No co si budeme povídat. Každý z vás zná většinu odpovědí na tohle téma. "děs, jak jinak" "škola, co bys čekal".... ale já mám jinou "je to tam fajn". :)
Našla jsem konečně něco, co mě opravdu baví a konečně mohu koukat alespon někdy na pěkné výsledky. Možná jsem našla obor, ve kterém bych dokázala vynikat, ale zatím nevím, jak ho použít. Uvidíme, jak nám budoucnost zase zamíchá karty..
Dreamy | 
MARLENE DAFT |
taky mívám záchvaty pečlivosti a nutnosti mít všechno uklizené, rkovnané, vyřízené, naučené a jen si číst a na nic víc nemyslet:).
V čem ses teď našla, že tě to tak baví?:)