Rozežraná lod důvěry

12. května 2010 v 17:13 | Elinka |  v slzách...
fcdc
A najednou jakoby všechna dokonalosti zmizela. Nemám už důvěru vubec k nikomu, ničemu..ani sama v sebe. Zklamal jsi mě, né že ne. A tím jsi mě postavil mezi otevřené dveře. Nemůžu ani dovnitř, pro to potřebuji více důvery. Nemohu ale ani ven, na to jsem na Tobě až moc závislá.
Najednou vubec nevím, zda jsem celý půl rok zamilovaná do člověka, který mi ukazoval, nebo možná ještě ukazuje svou falešnou stranu. Nevěřím...
Taky vás občas popadne taková ta nálada kdy byste odjeli daleko, někam, kde si začnete nový život a nikdo se nebude obracet za vaší minulostí? Smazat Facebook, icq... a všechny tyhle, nyní nás ovládající, blbosti...?
Prostě zmizet ze světa, z kontaktu...z paměti...

A víš co je tak dobré na pravdě? Že každý dobře , co to je. I když by žil dlouho bez ní. Nikdo nezapomene pravdu. Jen se neustále zlepšuje ve lhaní...

Naučíš se, že všechno se mění, a zjistíš že "všechno" je jen určitý druh iluze. Zažiješ ohromné výhry i prohry a pochopíš, že hořkost jen rozežírá loď, která je veze.

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 12. května 2010 v 19:54 | Reagovat

Ell, zlato ♥
Snad je tato chvíle nepatrná vůči těm, které jste za tu dlouhou dobu s Tvým milým spolu prožili. Bohužel i pocity zklamání patří ke vztahu - znamenají totiž jakousi zkoušku (i když celkem tvrdou), jak vztah obstojí. Věřím však, že vás dva nemůže toto rozdělit. Vzpomeň na ty okamžiky lásky a štěstí. Nesmí být minulostí. Věřím, že vše dobře dopadne, že se to urovná. Neztrácej naději, myslím na Tebe ♥

P.S.: Má zkouška dospělosti se už opravdu blíží. Příští týden mi začíná tzv. svaťák, kdy budu ležet ve studijních materiálech. Zřejmě jsem se měla učit dříve. Pochopila jsem, proč se maturitě říká zkouška dospělosti - je to zkouška toho, jak člověk dokáže hospodařit s časem, jak si uspořádá své priority, co má učinit dříve a co až potom. Bohužel to však pro mě teď není jednoduché, protože jsem před nedávnem ztratila jedinou jistotu - náklonnost k mému příteli. A bez něj jakobych nebyla, jakobych nežila. Nedokážu být bez něj svá, veselá, oduševnělá.

To jsem se nějak rozepsala.. :) Každopádně Ti moc děkuji, že na mě myslíš, díky za přízeň, mám Tě moc ráda. :*

2 Ashley Ashley | Web | 15. května 2010 v 17:08 | Reagovat

Takisto ma občas prepadnú takéto pochybnosti, rozmýšľam či len nestrácam čas tým, že sama seba klamem, že pre mňa tá osoba niečo znamená a zrazu mi ešte zasadí ranu priamo do srdca, ktorú dokáže zaceliť jedine ten istý človek. To už musíš rozoznať práve ty sama, či sa dokážeš vyliečiť - či ťa ten človek dokáže vyliečiť, či sa snaží a či ti to všetko za to stojí. Odpustiť a dať druhú šancu. Druhú šancu by si mala dávať, hoci sa aj bojíš rizika, no mala by si preto, lebo ani ty nikdy nevieš, kedy ju budeš potrebovať ;-)

3 Borůvková slečna Borůvková slečna | Web | 30. května 2010 v 18:54 | Reagovat

Ten pocit odjet a nechat všechno tady znám moc dobře. Často mě popadá. Prostě se vymazat z tohoto světa a začít znova. Jak skvělé by bylo, kdyby to šlo tak snadno, ale vzpomínek se nezbavíme, ty za námi půjdou všude, ať už ty krásné nebo ty bolestné...
Věřím, že se to zpraví, že to bude zase dobré. Věř taky a doufej v zázrak. Naděje umírá poslední <3

4 Dreamy. Dreamy. | Web | 13. června 2010 v 10:47 | Reagovat

Kolikrát už jsem si říkala jak bych nejraději odjela daleko a nevracela se zpět, nezanechala za sebou nic. Začala jinde s jinými lidmi, všechno jinak než do teď..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.