tečka

7. ledna 2011 v 11:17 | Elinka |  s úsměvem...
Chodím jsem už dlouho. Dost často od posledního článku. Stále hledám slova, která bych vám chtěla sdělit, avšak ty mi stále unikají. Do tmy a do ticha. Nevím o čem psát. Snad ani ne tak proto, že by se nic nedělo. Ale spíše proto, že mi to nepřipadá tak duležité, abych se o tom zmiňovala.

A zase, došla mi slova a já už dlouchých 5 minut koukám a pořád dokola si čtu poslední větu.

Tak třeba zase za čas.

E.
sfs
 

A tak dále

2. listopadu 2010 v 22:59 | Elinka |  psáno dny...
Netroufám si hned na začátku říci, že se jedná o chvilkové období či o "dospění" do zodpovědnosti. Je to jen chvilkový záchvat nebo dlouhodobá iluze, že tak se zdá být všechno krásnější?
Najednou jsem dostala chuť dělat věci hned a pořádně, což ke mně vlastně vubec nesedí. Možná jsem prostě dostal chuť malinko pozměnit svůj život, aby byl taky trochu vážený. 
Už mě nebaví, dělat ze sebe pitomovu, či trapně vtipnou. Proč prostě jednou nebýt ta, která má přece jenom něco v hlavě srovnaný... Ale o to tu jde, pak se najde chvíle, kdy vlastně zjistím a zklamu samu sebe, že vevnitř mě vlastně pořád vládne chaos. Nevědět co vlastně
 chci je mi v poslední době až moc známé...
sdsds

Potkala mě kamarádka, která vlastně kamarádkou není. Trápí mě den co den, i když už jsem udělala pár krůčků k tomu, jak před ní zabouchnout dveře. Žárlivost je důkaz toho, že někoho opravdu milujeme a nechceme o něho přijít. Ale do jaké míry má žárlivost toto obhájení a kdy se z toho stává vlastně zlo?...
Ptám se na tuto otázku víc jak měsíc a stále tápám v kupě odpovědi. Mezitím mi mé chvíle radostně kazí a nutí mě to hledat podměty, které vlastně vůbec neexistují. Ničím mezi NÍM a mnou pouto důvěry, ač nechtěně...

A co škola? No co si budeme povídat. Každý z vás zná většinu odpovědí na tohle téma. "děs, jak jinak" "škola, co bys čekal".... ale já mám jinou "je to tam fajn". :) 
Našla jsem konečně něco, co mě opravdu baví a konečně mohu koukat alespon někdy na pěkné výsledky. Možná jsem našla obor, ve kterém bych dokázala vynikat, ale zatím nevím, jak ho použít. Uvidíme, jak nám budoucnost zase zamíchá karty..

Drak

3. října 2010 v 13:30 | Elinka |  psáno dny...
Ze začátku bych ráda podotkla jednu skutečnost, která je pro mě víc jak duležitá. Jsem štastná.
Mám pocit jakoby se mraky rozehnali a já když se ohlednu kolem sebe nemám nač si stěžovat.
Zdá se mi, že tyto věty se mi tu poslední dobou objevují více jak často a přesto mám pořád a pořád nutkání to sem psát znovu a znovu. Měla bych za to poděkovat jemu, díky kterému se mám tak skvěle. Ukázalsss mi pohled na svět růžovější, než jsem si jen kdy přála...


Také bych ráda podotkla okolnost, která ve mně zanechala zvláštní pocity. Pocity, které ke štěstí zrovna přirovnávat nemohu. Navštívila jsem se školou jednoho dne místo s ne zrovna příjemnou minulostí- Osvětim. Je těžké tu popsat pocity, které se ve mně odehrávali, když jsme procházeli kolem plynových komor, vlasů obětí, šibenice a pecí, když si ani z části neumím představit peklo, kterým si oni museli projít. Ztratit věci nebylo nic oproti tomu, jaké to muselo být, když ztratili své nejbližší.. Bylo tehdy nějaké řešení? Mnozí by možná řekli že trpělivost, ale ani ta nakonec nezvítězila. Zvítězila nespravedlnost, která je doprovázela na každým jejich kroku. Tvářila se být jejich kamarádkou a přitom páchala ty nejhorší činy. Vzala jim víc než jenom svobodu, vzala jim život...


Ohlednutím se do těchto časů minulých mě nutí vážit si toho co mám. Pohlédnu z okna a vidím smějící se děti jak pouštějí draka. No není to nádhera. Myslím že víc jak to...
 


Jako každý rok

30. srpna 2010 v 23:18 | Elinka |  psáno dny...
Probouzí se další rok, kdy stres bude mým největším kamarádem.    

Pujdu s hlavou vzhuru dál, či se ponořím do hlubin strachu?
Vycházím pravou nohou, s úsměvem na tváři.
Kdo ví, zda to pomůže...

sfdfeeeee

Dva měsíce utekly jako voda. Jako každý rok, kdy nám je tohle období krátké. Plno zážitků za náma, zarývají se hluboko do vzpomínek a čekají na jejich znovuobnovení. Dočkají se? Plno přátel, plno hudby, plno hezkých chvil, které jsou už minulostí.... Bylo to perfektní :)

A tak se otevírá další z mnoha komnat, tak jako každý rok. Plno předsevetí, plno představ. Některé se naplní, na některých ztroskotám... tak jako každý rok.

Těším se, mí drazí ♥

Prase v žitě

17. června 2010 v 23:11 | Elinka |  s úsměvem...
Snem aždého malého selátka je umřít jako PRASE.

A svět se zdá být tak nějak růžovější. A přitom stačilo jen tak málo. Vykašlat se na řeči  a pomluvy ostatních a jít prostě dál. A čekat..čekat než jim konečně dojde, že tenhle náš vztah nejde jen tak zbombardovat pomluvama a dopisy o nevěře. Někteří lidé to vážně přehánějí.
Ale já mám svého Anděla a s nim chci jít dál. Jen s nim se můžu nad všechno povznýst a jen lehce lítat. TAk to prostě je, a lidi by se s tim už mohlo propána jána smířit. Vždyt už to bude po prázdninách rok ♥
A spousta snů a plánů ještě před náma :)

Korsika a vodopády se už psychicky připravujou na bouři a zaslepení blesky fotoaparátů a dobré nálady, kterou míním šířit po celou dobu prázdnit.. Jak jsem jen naivní, že? :)
Lidičky, co si budem povídat. Mám se fajn. Moc fajn. Jen mi už z toho všeho jde hlava kolem. Už chci pryč, pryč odtud a chvilku nemyslet na všechno a na nic. A jen si užívat.... Sny se přeci plní, nebo ne? :)
A dny minulý? Plný zmatků :) Ráda odvádím své vzpomínkové nálady na víkend, kdy jsem s JEHO rodiči jela pozvudit JEHO a více se s nimi sblížila. Nebo na Jamrock, festival který žije dlouho do noci. Né každý si ale pamatuje vše, že? A co třeba pouť, která svítila ještě po dlouhou dobu v našich slovech i mysli? Bomba :)

Mít se jako prace v žitě...jéjéjé ♫

Rozežraná lod důvěry

12. května 2010 v 17:13 | Elinka |  v slzách...
fcdc
A najednou jakoby všechna dokonalosti zmizela. Nemám už důvěru vubec k nikomu, ničemu..ani sama v sebe. Zklamal jsi mě, né že ne. A tím jsi mě postavil mezi otevřené dveře. Nemůžu ani dovnitř, pro to potřebuji více důvery. Nemohu ale ani ven, na to jsem na Tobě až moc závislá.
Najednou vubec nevím, zda jsem celý půl rok zamilovaná do člověka, který mi ukazoval, nebo možná ještě ukazuje svou falešnou stranu. Nevěřím...
Taky vás občas popadne taková ta nálada kdy byste odjeli daleko, někam, kde si začnete nový život a nikdo se nebude obracet za vaší minulostí? Smazat Facebook, icq... a všechny tyhle, nyní nás ovládající, blbosti...?
Prostě zmizet ze světa, z kontaktu...z paměti...

A víš co je tak dobré na pravdě? Že každý dobře , co to je. I když by žil dlouho bez ní. Nikdo nezapomene pravdu. Jen se neustále zlepšuje ve lhaní...

Naučíš se, že všechno se mění, a zjistíš že "všechno" je jen určitý druh iluze. Zažiješ ohromné výhry i prohry a pochopíš, že hořkost jen rozežírá loď, která je veze.

pouto

25. dubna 2010 v 23:55 | Elinka |  s úsměvem...
Od člověka k člověku se nese rychlostí větru. Jako dýka v těle zabolí u určité osoby, která nad tím jen nemávne rukou. Ale někdy se to prostě nedá. Pomluva, to, co tak moc kolikrát ovlivňuje naše sebevědomí a naše okollí...
Víte, když se tak zamyslím a pořádně se rozhlédnu kolem sebe, žijeme ve světě, kde stejně věkové holky a kluci spolu bojují..Kdo bude víc, víc uznávanej a kdo bude mít na sobě víc špíny. Proto používáme zbraň ze všech nejhorších, nejsobečtějších a nejfalešnějších.

Mám kamarádky. 4 nejlepší kamarádky. Vím, že jim řeknu cokoliv. Že před nima mluvim, kolikrát si ani neuvědomuji o čem. Ony přijdou když se utápím v slzách. S nima se radím, co na sebe.
Máme mezi sebou pouto, které v poslední době dost rezlo a povolovalo, ale my ho utáhli včas.
Jsou tu lidé, kteří o nás nesou ty nejhorší řeči.
Ale co, my máme sebe a to nám stačí.
Nemusíme mít milion přátel, stačí jich pár, a to ty pravý...
Neříkám že já nikdy nikoho nepomlouvala... I já to dělám. A dokonce jsem to dělala právě i mým nejlepším přítelkyním. Ale, ted už vím, že jsou pro mě duležité. Opravdu duležité. A že je mám ze srdce ráda. A at udělají cokoliv, budu za nima stát. Jako jejich opora, jako jedna ze 4 stěn, našeho pokoje plného tajemstvé a lásky..
             
                                                                                       Mám Vás ráda


Někdy i dokonlalost, není dokonalá..

24. dubna 2010 v 12:30 | Elinka |  psáno dny...
Víte, vždycky jsem měla vše co jsem chtěla.
Báječnou rodinu,
velkej barák s vlastním pokojem a výhledem na celý město,
 lásku, po který jsem kolikrát toužila
a volnost, kterou neustále mám.

Ale ono je kolikrát těžké žít i v té dokonalosti. Najednou si v tomhle všem vy připadáte jako to jediné, čemu ta jiskra dokonalosti chybí.
A když mi říkáš, že je u mě uplně hrozný když se něčím trápím, je to hrozný spíše od tebe.
Mám probémy. Jsou to moje problémy a já je mám ráda. Samozřejmě že oproti těm tvým jsou maličko jiné. Ale pro mě mají stejně velkou sílu. . .
Nebudu si tu stěžovat na to, v čem žiju, jen když se tak sama zamyslím, občas bych potřebovala něčím vytrestat. Je to hnusný, ale občas si přeju at se mi stane fakt něco hroznýho, ať poznám tu hloubku štěstí, v který se teď nacházím. Protože vím, že v tom čem žiju, že za to by hodně lidí dalo cokoliv, a... možná právě proto bych se měla naučit si toho vážit...
gt

Někdy i hodnota dokonalosti se dá přirovnat k normalitě, když si jí nedokážete pořádně vážit...

Piha na zadní lopatce

10. dubna 2010 v 20:35 | Elinka |  s úsměvem...
Co musíme udělat pro to, abychom na tomhle světě přežili bez jakékoliv čmouhy na našem obleku? Nebo je prostě lepší oblek sundat a jít tak, abysme to byli jen my. Žádné látky, doplnky, kloubouky..nic...?
A co když necháme jen vlasy volně rozpuštěné aby si s nimi volně pohrál vítr a zamotal do nich veškerou atmosféru moderního světa, do kterého se stále snažíme zapadnout a naopak vyniknout..?
Pochopte ale, že lidi jsou závistiví a když pujdete bez ničeho, bez jakéhokoliv obalu, jen proto abyste to prostě byla vy...kdejaký člověk bude pošpiněn už jen tím, že na zadní lopatce má pihu. O ou..
JE jen ale na nás, jak se zachovámě v dané situaci...zda se rychle zase zahalíme a budeme dál chodit pod maskou ojeté tradice..nebo zda se usmějeme a svou pihu si poneseme dál s hlavou úplně jiných myšlenek...


xcfx

Tak jako tak..promiňtě...nahatá chodit nebudu ;o)

To by byl ráj...♫

29. března 2010 v 16:54 | Elinka |  s úsměvem...
♫Kdyby se v komnatách,
běhoun jak Hrom natáh♪
♪ a na něm akrobati...
začali kejklovati.♫
Jako kdyby Vám nikdo nikdy neřekl, že nic netrvá věčně. Jako kdyby už od začátku nebylo úplně jasné, že tohle brzo skončí. "Parta", kterou jsme měli. Parta, složená ze zamilovaných dvojic, přece nemohla trvat věčně. Přeci se nemužeš divit, že tohle jednou celý vymizí. Ač postupně, ale vymizí. Rozplyne se to do světa a zamíří to přímo do říše vzpomínek. Odkud už to nikdy neodletí.
Představa že od 15 let bude už všechno věčné, mě malinko děsí. Ač se nám to líbí nebo ne, i od těch nejpevnějších pout existuje klíček. Muže být někde schovaný, muže být až naspodu studny, či spláchnutý v záchodě...ale to přeci neznamená že neexistuje...
dtreter

A stejně pořád naivně věříme, že všechno bude podle našich představ. Protože jsme naivní už od narození. Stejně jako malé si naivně myslíme, že nás přinesl čáp, nebo že pocházíme z vajíčka, které naše maminka vysedí nebo co...ale copak jsme nějaké slepice?
Schválně si zkuste zahrát piškvorky s osudem, a porazit ho. Uvidíte, že musíte vynaložit hodně síly a hodně přemýšlení. Ale právě na to jsou tu lidé až moc líní...A tak vše nechají na náladě osudu.
Teď už tu hraje roli asi jen to, jestli vubec na nějaký osud věříte.

Ale už jsem přišla na jednu zásadní věc. Žádné šplhání ani podbíhání osudu na něj neplatí. Většinou si s Vámi stejně udělá co si zamane. Třeba se mnou se právě houpe na houpačce a směje se mi přímo do ucha. Je to tak ohlušující. Když jsem nahoře, vidím JEHO přítomnost. A právě proto se snažím dosáhnout na větve stromů, abych se za ně zachytila a nahoře zustala už napořád. Nebo alepson o něco dýl, do doby, než mé síly nevydrží a zase spadnu dolů.
Pak se sebou zase musím vést boj. Ať už je to boj a dobré známky ve škole, o pozornost druhých, o náruč mých nejbližších či o zavřenou pusu, když v sobě dusím nepěkná slova.
No ale řekněte, není ten boj vzrušující? Lehkho by se to dalo přirovnat sazce, zda to zvládneme či ne.....
            šance na výhru jsou veliké....
♫Kdyby nám v paláci, pištěli dudáci...
♪To by se krásně žilo...
To by byl ráj...♫







Kam dál